Chov slepic (z velkochovu) na dvorku či zahradě

  Bohaté zkušenosti od našich anglických kolegů, kteří již zachránili přes 400 tisíc slepic naleznete ZDE

  Dalších mnoho užitečných informací od českých chovatelů, kteří již slepičky adoptovali naleznete ZDE

Mnozí si při nápadu na vlastní chov slepic vzpomenou na zážitky z mládí, kdy slepičky byly obvykle chovány ve výbězích o minimálních rozměrech. Sice pořád lepší než klece ve velkochovu, ale takové výběhy nebyly, a někde stále nejsou, právě lákavé. Původní tráva se dříve nebo později změnila v rozbahněný kus země s vyhrabanými jámami, které slepice používají ke své očistě, k tomu nevzhledný  kurník v rohu, který rozhodně zahradu také nezdobil.

Je potřeba si řici, že pokud mají slepice minimální prostor, tak to jinak nemůže dopadnout. Bohužel v takovém chovu netrpí jen vzhled prostoru vyhrazený slepičkám, ale i slepice samotné. I šlapání v bahně je sice asi lepší, než šlapání po drátěné kleci, ale doporučujeme volit jinou cestu jak slepičky chovat.

Cestu, kdy se oprostíme od zbytečného strachu o zničení zahrady a  naplno využijeme neoddiskutovatelné výhody z chovu vlastních slepiček. Ty kromě vajíček, která snášejí a můžeme je využít v kuchyni, zahradu zbavují všemožných škůdců a svým trusem, považovaným za jedno z nejlepších přírodních hnojiv, dokonale pohnojí tam, kam je pustíme. Ne nadarmo se slepičky v přírodních zahradách používají k tvorbě přírodního kompostu a "živý traktor". A i tomu "nešťastnému" hrabání děr se dá zamezit.  O tom  je následující text a inspirativní fotografie.

Pusťme slepice na celou zahradu nebo alespoň do velkého výběhu

"Když pustíš slepice na zahradu, budeš jí mít celou posranou". Tuhle "přátelskou" radu dostanete zcela jistě od chovatelů, kteří slepice chovají v malých výbězích, ale i od lidí, kteří o slepičkách vědí jen to, že snáší vajíčka. Přitom stačí logické myšlení, které vám potvrdí, že počet slepičích hovínek se nenásobí s rozlohou zahrady. Naopak, čím větší výběh, tím méně trusu na 1m2. Jak známo trus se rychle rozkládá vlivem počasí, takže na velké ploše trus z několika slepiček téměř nepotkáte. Autor tohoto textu řadu let chová kachny indického běžce a z počátku dostával stejná varování o "hovnech všude". "Dnes může konstatovat, že s 20 běžci na zahradě o rozloze 1000 m2  trus potkává jen u misky s jídlem, kde se kačky rády a dlouho zdržují. Zato zahrada roste před očima a sousedé se neustále ptají, čím hnojí a jak likviduje škůdce. Samozřejmě ničím, hnojí  a likvidují kačenky, přírodně a bez škodlivé chemie. Zahradu je ale potřeba mít oplocenou a chránit drůbež před predátory.

Omezit se dají i ony nešťastné slepičí koupelny, tedy jámy, kde se slepičky popelí. Na fotografii níže vidíte možnosti vybudování omezeného prostoru, kde mají slepice možnost snadno hrabat. Tím omezíme hrabání, tam, kde nechceme. I když upřímně, lepší pár, snadno zasypatelných děr, než sterilní anglický trávník bez poskvrnky, zato plný chemických hnojiv, aby tráva "hezky" rostla.

Jistě, jsou místa, kam je nutné nebo potřebné zamezit slepičkám přístup. To lze řešit snadným oplocením takových ploch králičím pletivem. Slípky se zastřiženými křídly takový metrový plůtek nepřekonají.

V permakultuře se používá schopnost slepic vybrat škůdce ze země i z rostlin. Na záhonky se ale pouští jen na omezenou dobu tak, aby zlikvidovaly škůdce, ale neuškodily úrodě.

Kurník jako ozdoba zahrady

Se vzhledem kurníku se dá pohrát. Snadno a levně se z nevzhledné bedny může stát ozdoba zahrady.  Zde jen taková malá ochutnávka. Není nutné se bát experimentovat :-). Další fotky naleznete ZDE

                

Slepice - z ošklivé chudinky ozdoba zahrady a kámoš

Samozřejmě nesmíme zapomenout na ty, pro které to všechno děláme, tedy slepičky. Je potřeba se připravit, že v prvních dnech budou vámi zachráněné slepičky "rády, že jsou rády". Nejen, že budou celé oškubané, budou mít strach ze světla, budou mít obavu šlápnout na trávu, mohou mít i různé zdravotní problémy. To vše je daň za to, jak se lidská společnost k živým strojům na vajíčka ve velkochovech chová.

Ale slepičky, jako ostatně všechna zvířata, jsou bojovnice a o svojí druhou šanci, kterou právě díky vám snad dostanou, se poperou. Obvykle velmi brzo se začnou (a rády!) slunit na sluníčku, hrabat v trávě, popelit, mávat křídly... Konečně si začnou užívat života.

Samozřejmě ne vždy je "posvícení" a některé slepičky ten šok ze svobody neustojí. Je to smutné, ale takový je život. Důležité je, že i taková slepička dostala druhou šanci. Co by za to slepičky ve chvíli, kdy pověšené za nohy jednou na páse na smrt, daly.

Časem z těch šťastnějších vyrostou fešandy, které do každé zahrady přinesou život, pohyb a radost ze života.  Brzy zjistíte, že ze strojů se stávají osobnosti. Každá slepička mívá jinou povahu, jiné zvyky. Jedno ale budou mít společné. Všechny budou neskonalé vděčné svým zachráncům. Sice to neumí vyjádřit slovy, ale kdyby mohly, tak to určitě udělají.  A váš, jejich zachránce může hřát vědomí, že tihle užiteční a skvělí tvorečkové jsou ještě na světe jen díky vám.

Na následujících fotkách je vidět přerod z oškubaných slepic právě zachráněných z velkochovu, ve zdravé a spokojené slepičky na posledním snímku.

                                 

 

 

Doplňkovou stravu plnou vitamínů a bylinek pro slepičky z velkochovu nebo v rekonvalescenci zakoupíte v Zelené domácnosti, která nás dlouhodobě podporuje!